Ostrov Dominika - Roseau

Roseau je hlavní město Dominiky, kam směřuje naše plavba. Lidé si často Dominiku pletou s Dominikánskou republikou, která se pyšní bílými plážemi. Ty na Dominice nenajdete. Zato její vnitrozemí s deštnými lesy je uchvacující. 

Ráno trávíme v St. Pierre. Navštívili jsme místní trh, dokoupili potřebné zásoby i čerstvé bagety na zítřejší snídani. Hned se vracíme na loď, ať můžeme co nejdříve vyplout na Dominiku. Vlastně to bude má první plavba mezi ostrovy, doposud jsme se plavili jen kolem Martiniku. Jaké budou vlny? Jak hodně to bude houpat? To se za chvíli dozvím. Máme před sebou několik hodin plavby. Nelze říci, v kolik hodin připlujeme, známe jen počet mil, které musíme uplout, zbytek závisí na počasí.

Zvedáme kotvu a míříme podél ostrova dále na sever. Na obzoru je již vidět další ostrov, ostrov Dominika. Tento ostrov objevil Kryštof Kolumbus během své druhé plavby do Nového světa v listopadu roku 1493. A protože jej objevil v neděli, nazval jej zkrátka Dominica, což je latinsky neděle. Nejvíce mě pobavilo popsání ostrova Kryštofem Kolumbem královně Isabele. Vzal údajně do ruky listinu, kterou zmuchlal a hodil na stůl se slovy, že asi tak nějak vypadá Dominika. Myslím, že to docela vystihl. Na první pohled je ostrov divoký, členitý, hornatý. Díky svým vysokým horám se nad ostrovem kupí oblačnost postupující přes Atlantik a následně z této oblačnosti často a vydatně prší. Díky tomu se Dominika může pyšnit bohatou vegetací, množstvím řek a vodopádů. Dominičané také rádi vypráví, že jejich ostrov má 365 řek, na každý den jednu.

Zpočátku jsme ve větrném stínu hory Mont Pelée, proto ještě chvíli motorujeme, než se dostaneme na příznivý vítr vanoucí z Atlantiku. Postupně vytahujeme obě plachty a později i genu. Jsme na vlnách a pomalu se vzdalujeme od ostrova. Moře je nádherné. Je jako neustále se měnící krajina. Nechápu, jak někoho může pohled na moře nudit. Vítr fouká, motor nevrčí, loď se pohupuje a já opět začínám usínat. Z mého snění mě probudí cvrkot. Ano, chytili jsme rybu! Kapitán navíjí prut a po chvíli tahá na palubu podlouhlou stříbrnou rybu. Je to barakuda. Je krásná a je to vlastně má první ryba, kterou jsme chytili. A už je mi jasné, co bude dnes večer na večeři.

Po necelých šesti hodinách plavby připlouváme do hlavního města Dominiky – Roseau. Přivazujeme se na bójku před hotelem Anchorage, tedy přijeli místní kluci, kteří mi pomohli s uvázáním. Vždycky si oddychnu, když je to za mnou a už se nemusím stresovat, jestli vše udělám správně. Tak proběhla má první delší plavba mezi ostrovy. Nebylo mi špatně, na vlnách se loď příjemně houpala, až mě to uspalo. Doufám, že mořská nemoc už nepřijde a já si všechny další plavby budu i nadále užívat.

Nyní je čas na koupel a hlavně na zpracování ryby. Kapitán ji čistí a porcuje, na mě zbývá úklid. Abych byla upřímná, palubu si kapitán uklidil sám, já jsem se postarala o úklid ryby v kuchyni. Už teď se těším na večeři. Když máme vše hotové, vyrážíme společně na břeh. Dinghy necháváme u mola a jdeme směrem do centra města. Míjíme krásné budovy, i budovy méně krásné. Vlastně je tu směs všeho – baráček vypadá krásně, ale kolem v zahradě je nepořádek. Na ulici stojí zaparkovaná auta, z některých jsou již vraky. Míjíme pány, kteří sedí ve stínu, muzika hraje nahlas a oni si povídají. Kousek dál někdo ustlal přímo na zemi a spí, nikdo si ho nevšímá. Po pravé straně se nachází nádherné sídlo v udržované zahradě, jedná se o prezidentský palác. Vstup do zahrady hlídá ochranka. O kousek dál procházíme kolem staré pevnosti Fort Young, ze které je dnes luxusní hotel. Pevnost byla postavena ze zčernalého sopečného kamene, před pevností jsou vystavena dvě děla. Mosazná děla a střílny vsazené do zdí jídelny připomínají její původní vojenské využití.

S kapitánem jdeme jako první vyřídit celní a pasové formality, jdeme do budovy na nábřeží, kde odbavují trajekty. Přijeli jsme totiž do nové samostatné země, takže musíme vypsat papíry a předložit pasy. U přepážky dostávám několik papírů s kopírákem a začínám vypisovat políčka. Vypadá to, že si procvičím psané písmo, počítače tu ještě zavedené nemají. Zato úředníků tu mají celkem dost.

Papíry máme vyřízeny, poplatek uhrazen a můžeme pokračovat dál. Jdeme se podívat na nedaleký trh, zda nemají chlebovník. Chlebovník je místní ovoce, které roste na stromech, plody mají zelenou barvu a jsou kulaté. Sice je to ovoce, ale spíš bych to přirovnala k zelenině, protože chutí připomíná brambory. Toto ovoce původně pochází z Tichomoří, do Karibiku bylo přivezeno, aby zde nasytili černé otroky. Zajímavé je, že ho nejprve vezla loď Bounty, na které došlo ke vzpouře, tudíž jej nedovezla. Kapitán Bligh dovezl chlebovník v 18. století až při své druhé plavbě, která byla úspěšná.

Máme štěstí, chlebovník na trhu mají. Místní tržiště se nachází jak pod vlnitou plechovou střechou, tak i venku na chodnících podél silnic. Mimochodem, vlnitý plech je tu nejčastější stavební materiál. Trh je bohatý, na stolech lze najít opět spousty druhů ovoce i zeleniny. Stačí, aby se na trhu objevil cizinec a hned je v zájmu prodávajících. Ti jej oslovují a snaží se nabídnout své produkty. „Chcete banány? Mám tu rajčata, okurky,.. A co takhle ananas? Nebo grep? Ne, děkuji, stačí ten chlebovník.“ A to už od sousedního stolu nabízí prodejkyně své produkty. Abychom u jedné paní nekoupili vše, tak u sousedky kupujeme trs banánů. Věci ukládáme do naší látkové tašky a jdeme dál. Trošku mě překvapuje, kolik zeleniny i ovoce je baleno do sáčků. Na stole mají v sáčkách rajčata, místní papričky, okurky, marakuje, grepy, citróny. Cena je stanovena za sáček, stačí si jen vybrat.

Pomalu se začínáme vracet zpět. Vyhýbáme se projíždějícím autům a hlavně dodávkám, které slouží jako místní mikrobusy. Panuje tu čilý ruch. Kapitán mě vede k místnímu baru, který na první pohled odrazuje návštěvníka ke vstupu. Dokonce i název je vhodný – Ruiny. Ale zdání klame. Dokonce mohu napsat, že to je hezké místo. K ohořelým či zchátralým stěnám domu je přichycena plechová střecha a uvnitř je útulný bar vyzdobený obrázky a vlajkami (různobarevná výzdoba je zde obvyklá). Je slyšet (hodně hlasitě) všudypřítomné reggae. Nejčastěji Bob Marley, je to jejich modla. Sedáme si ke stolu a čekáme na obsluhu. Po chvilce přijde slečna pro objednávku. Radek si dává místní kávu a já si vybírám čerstvý džus z dnešní nabídky. Mají tu i Wi-fi připojení, čehož využíváme. Zároveň se tu setkáváme s našimi hosty. Podivují se nad rychlostí obsluhy, která téměř dosahuje rychlosti hlemýždě. Prostě Karibtime. Tady se nikam nespěchá.  

Máme vše vyřízené, pití dopité a společně s našimi hosty se vydáváme na cestu zpět. Ti ještě zůstávají na břehu a domlouvají si výlet po ostrově na zítřejší den. Po návratu domů si jdeme zaplavat. Za chvilku bude západ sluníčka, je nejvyšší čas připravit večeři. Barakudu mám od kapitána připravenou na podkovy, které dáváme zapéct na kokosovém mléce. Tento recept neznám, Radek ho získal od známých, kteří obepluli svět na své plachetnici a ti se ho naučili v Tichomoří. Zase se dozvídám něco nového. Jako přílohu máme onen chlebovník. Ten jsme nakrájeli na plátky a uvařili ve vodě jako brambory. Pro lepší chuť ho ještě před servírováním lehce osmahnu na pánvičce. A večeře je hotová. Po večeři sedíme na palubě, koukáme na hvězdy, popíjíme víno a povídáme si. Další krásný den v Karibiku za námi.

Je tu další den v hlavním městě. Hosté nás brzy ráno opouští a vyrážejí na túru na Boiling Lake. My s kapitánem zůstáváme na lodi, máme tu nějaké povinnosti. Já mám v plánu úklid. Což znamená uklidit obě koupelny, povysávat kajuty a salon a případně setřít podlahu. Je to k nevíře, ale i na lodi se práší, čemuž jsem doposud nevěřila. Úklid mám během dopoledne hotový, nastává odpočinek. Na lodi odpočívám hlavně tím, že si čtu. Když jsem studovala na vysoké škole, tak po zkouškovém období bylo čtení obyčejné knížky za odměnu, skripta jsem vyměnila za zábavnou literaturu. Pak jsem začala pracovat a mohla číst kolik knih jsem chtěla. Knihy jsem četla večer před spaním, což mě hned uspalo a moc jsem toho nepřečetla. V Karibiku mám konečně čas na čtení toho, co mě baví.

Hosté se vrátili odpoledne po náročné túře plni dojmů a nezapomenutelných zážitků. Večer si budeme mít o čem vyprávět. Potom co si šli zaplavat do moře, už jen odpočívali. Kapitán jel v podvečer na ryby a hned se s jednou vrátil. Chytil pěkného kranase. Takže na večeři bude opět ryba. Tentokrát pečená na přírodní způsob a podávaná s rýží. Čerstvá ryba je výtečná. Další krásný den a večer je za námi, venku je opět tma a já se celkem brzy odebírám číst knížku.  

Roseau