Koronavirus v Karibiku a návrat domů
Opatření se pomalu, ale jistě začala uvolňovat. Jak v Čechách, tak na Martiniku. Začaly otvírat specializované obchody, bufety i restaurace. S velkou slávou jsme si zašli na pizzu. Tu nám vydali přes plexisklo v papírové krabici, ale nemohli jsme si ji sníst na místě, protože stoly a židle byly stále uklizené. Ale ta radost byla veliká. Paradoxní je, že se na Martiniku ve vlně uvolňování začaly nosit roušky. Do té doby nebyly povinné, ale nyní si ji člověk musel nasadit při vstupu do obchodu. Takže mi nezbývalo nic jiného, než si roušku na lodi ušít.
Na konci dubna jsme měli odlétat z Trinidadu domů. Letenky nám zrušili, Trinidad zůstal pro veřejnost zavřený. Co budeme dělat? Mohli jsme nechat loď na Martiniku a letět domů. Tato varianta pro nás ovšem nepřipadala v úvahu, protože Martinik leží v pásmu hurikánů a hurikán tam může v létě zavítat. Narazila jsem na článek, který nabízel variantu pro lodě hledající úkryt před hurikány. Jedná se o Francouzskou Guyánu.
Kde vlastně leží Francouzská Guyana? Začali jsme zjišťovat více informací. Francouzská Guyana leží na kontinentu Jižní Ameriky a jedná se o francouzský zámořský departement. Takže tam platí stejná pravidla jako např. na Martiniku – nepotřebujeme žádná víza, platí se zde Eurem. Hranice je pro nás otevřená, protože máme loď registrovanou v České republice a lodě s registrací v EU mají vstup povolen. Navíc letadla Air France létají po celou dobu a zajišťují spojení mezi kontinenty.
Bylo rozhodnuto. Spojili jsme se s místní marínou a domluvili tam stání lodi přes léto. Vyřídili jsme potřebné celní doklady, oznámili pobřežní policii změnu kotviště a vydali se na plavbu, která nám trvala šest dní. Nakoupili jsme potřebné zásoby, upekla jsem čerstvý chleba, české buchty a usmažila řízky. Toto pro mne byla doposud nejdelší plavba, kterou jsem bez zastávky absolvovala. Zpočátku mi nebylo dobře, ale naštěstí to rychle přešlo. Poté jsem si plavbu začala užívat. Občas bylo i nevlídné počasí, ale s tím člověk musí počítat. Naštěstí má loď krytou kormidelnu a plavba i za nepříznivého počasí je celkem příjemná. Takže na vás neprší nebo nestříkají vlny, které se valí přes příď.
Konečně nastal okamžik, kdy jsme byli na dohled Jižní Ameriky. Tedy pluli jsme ve vzdálenosti do 20 Nm od pobřeží a stále neviděli pevninu! Viděli jsme ji jen na naší GPS navigaci. Je to dáno tím, že země je v těchto místech plochá, nevystupují zde žádné vysoké hory, které by člověk viděl již z dálky. Za tmy jsme vpluli do řeky Maroni, která je hraniční řekou se Surinamem. Zakotvili jsme a teprve ráno viděli tu obrovskou šíři řeky Maroni, která byla okolo nás. Přes den jsme dopluli na naše kotviště, které bylo vzdálené dalších 15 Nm proti proudu řeky. Jedná se o město Saint-Laurent du Maroni, které se proslavilo díky filmu Motýlek a místní trestanecké věznici.
Celkově jsme upluli přes 730 Nm a trvalo nám to šest dní. Po doplutí jsme museli zůstat v karanténě. Sice jsme za ten týden na moři nikoho nepotkali, ale i tak jsme se karanténě nevyhnuli. Před odletem jsme měli možnost poznat jen nejbližší okolí městečka, zbytek si necháme na náš návrat. Už se těším na výlet po řece do Amazonie, návštěvu Ďábelských ostrovů nebo Guyánského kosmického centra.
Po osmi měsících strávených na lodi jsme se vrátili do České republiky, kde si budeme užívat krásné čtyři měsíce léta a poté se zase budeme těšit zpátky na naši loď. Kdybychom čekali na otevření hranic Trinidadu, tak jsme stále ještě na Martiniku, protože své hranice ještě neotevřel. Jsem ráda, že omezení kvůli koronaviru jsou doma již minimální, a za chvíli snad již zmizí úplně. A svět se zase vrátí do normálu.
Cesta domů |
Helena Králová
Vánoce v Karibiku
Občas není špatné odpočinout si od shonu, který nastává před Vánoci. Vše začíná vánočním úklidem a končí u koupě dárků. Všude svítí neónová výzdoba a stoly zdobí vánoční věnce. Takové bývají Vánoce doma.
Helena Králová
Řeka Maroni – bez pozlátka, za zlatem, peřejemi proti proudu.
Řeka Maroni je hraniční řekou oddělující Surinam od Francouzské Guyany. My jsme se vydali s průvodcem pirogou na tři dny do vnitrozemí poznávat místní kulturu i krásy přírody Amazonie.
Helena Králová
Zpět ve Francouzské Guyaně
Léto na Moravě uteklo jako voda a nastal čas vrátit se na loď do Francouzské Guyany, konkrétně do městečka Saint-Laurent du Maroni. A vypadá to, že jsme odletěli v ten pravý čas...
Helena Králová
Koronavirus v Karibiku II.
Čas po dobu koronaviru trávíme na lodi na Martiniku. Turisté tu nejsou, restaurace jsou zavřené, lodě stojí v přístavu, nikam se nepluje...
Helena Králová
Koronavirus v Karibiku
Již od podzimu loňského roku trávíme čas na karibských Malých Antilách na naší lodi. Bohužel již i tady nastala omezení a opatření, která se nás týkají.
Helena Králová
Ostrov Dominika - Roseau
Roseau je hlavní město Dominiky, kam směřuje naše plavba. Lidé si často Dominiku pletou s Dominikánskou republikou, která se pyšní bílými plážemi. Ty na Dominice nenajdete. Zato její vnitrozemí s deštnými lesy je uchvacující.
Helena Králová
Z kanceláře na jachtu - St. Pierre
Dnešní den nás čeká plavba do Saint Pierre. St.Pierre je bývalé hlavní město Martiniku, které bylo zničeno výbuchem sopky Mont Pelée v roce 1902. Bylo střediskem francouzského obchodu i kultury a přezdívalo se mu „Paříž Karibiku“.
Helena Králová
Z kanceláře na jachtu - Vyplouváme
Mojí první plavbu si užívám. Před přídí nám prchají létající ryby, kolem se rozprostírá moře v nejrůznějších odstínech modré barvy. Pobřeží lemované krásnými bílými plážemi se střídá s holými útesy padajícími strmě do moře.
Helena Králová
Z kanceláře na jachtu - přípravy vrcholí
Připadala jsem si na lodi jako ve škole. Nové věci a nové pojmy, ještě že mě kapitán nezkoušel a neznámkoval. Až s odstupem času jsem si uvědomila, jak je důležité umět ovládat loď a zachovat klidnou hlavu.
Helena Králová
Z kanceláře na jachtu - poprvé na lodi
Na jachtu mě přivedla především má cestovatelská vášeň, která začala za dob studií na vysoké škole a absolvování programu Erasmus v Řecku. Následovala cesta na Nový Zéland, kde jsem byla půl roku, a poté návrat do tepla kanceláře.
Helena Králová
Z kanceláře na jachtu
Člověk se nesmí bát změn a když se pro něco nadchne, má si svůj sen také splnit. Cestování mě vždy bavilo, a tak jsem ráda přijala nabídku práce na moři.
- Počet článků 12
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 931x